středa 17. dubna 2013

Kolikrát se přistihnu jak zírám před sebe, kolem sebe, ale věci, na které se jakoby dívám vlastně vůbec nevidím nebo nevnímám. Je to takový ten pohled, kdy se díváte kolem sebe, ale nic nevidíte... Hlava je plná různých myšlenek... Oči kmitají dolu, nahoru, ze strany na stranu... A jak je to vlastně zvláštní, že nevidíte to, na co váš pohled jakoby směřuje. Člověk je ukázkově nepřítomný...... Tak to je první věc, které jsem si teďka v poslední době na sobě všimnul. Třeba to má někdo, kdo to teď čte podobně a začne si toho teď víc všímat. :)


Další věc, které si teď všímám je, že jsem daleko klidnější, když se nestarám o vnější svět. Když nesleduji zprávy, nečtu noviny, ani si je nezapínám na internetu. Ten přehršel informací ze všech směrů mě začal štvát, protože jsem měl pocit, že mi to všechno ubírá hrozně moc energie, takže jsem si řekl:

Jak se mě osobně týkala jakákoli zpráva publikovaná například v posledních 10 letech? ...

Člověk je stvořen tak, aby se vyrovnal s tím, co vnímá bezprostředně svými smysly kolem sebe, ale nemůže se vypořádat s něčím, co existuje kdesi a čeho sám není svědkem. To už je taková zbytečná nadstavba, která nám zabraňuje být tam, kde jsme.

(Určité zprávy svůj smysl mít můžou, ale naprostá většina ho nemá (však se podívejte sami), proto je dobré položit si otázku jestli nám to zato stojí - každý podle sebe, nechci dávat nějaký univerzální návod pro všechny)


No a třetí věc, které si v poslední době všímám je, že často plýtvám energii tím, že se příliš soustředím na to, co mi vadí, co nechci, čeho se bojím, co dělám špatně, co mě rozčiluje a co mě sere (proč si hrát na etiku, že :d) a vůbec, že se tím ve mě hromadí spoustu vzteku a napětí. ... Člověk si pak uvědomí, jaká je to ztráta energie, všímat si jen něčeho, co nás štve, rozčilovat se, bojovat proti něčemu. Stejně s tím člověk nic nenadělá... Tak proč se raději nesoustředit na to, co se nám libí, co máme rádi?


Nebo taková věc jako dělat si názory. Připadám si jako bych se s každým svým názorem, soudem nebo věděním uzamykal do ještě menší klícky. Vlastně je mi fajn, když nevím, když nemám názor. K čemu to? Svět dál poběží docela dobře i bez toho, aniž bych si na něco dělal názory... Proč se omezovat?

„Nemusíš hledat pravdu, stačí nelpět na názorech“
(Z knížky Eckharta Tolle)



Tak to byla taková má dokonale nedokonalá úvaha o tom, co se mi honilo hlavou. Když se k tomu budete chtít jakýmkoli způsobem vyjádřit, cesta je volná :)

13 komentářů:

  1. Vyjádřím se asi takto. Zažívám zcela to samé, řekl bych že je to velmi typické, všichni tohle máme do jisté míry stejné. A právě to uvědomění si toho, je to, co dělá v konečném důsledky ten rozdíl. Ergo, výborné postřehy :)

    OdpovědětVymazat
  2. Je to zvláštne, no ako keby som čítala "seba".
    Dôležité ale je, že si ten stav uvedomujeme. A vždy máme možnosť začať odznova. Veď jediné čo existuje, je TU A TERAZ. Prítomný okamih.

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem trošku jiného názoru ... nemusíme se zříkat různých zpráv a názorů, proč si je nevyslechnout? Ale důležité je přijmout to takové jaké to je, aniž bych to nějak dál hodnotila. To si myslím je osvobozující, nenasírací :-D
    Ale s tím, cos napsal, jsem se už setkala dřív, takže jsem měla možnost si to prouvažovat

    OdpovědětVymazat
  4. Aj ja presne to iste prežívam "neprítomný pohľad"ale aspoň,že si to uvedomím .Niekedy sa pristihnem ešte aj s čudným výrazom tváre.Doteraz som si takéto veci neuvedomovala.Snažím sa už neposudzovať ľudí , prináša mi to pokoj na duši.Hovorím si ,že im nechám slobodu ,nech robia chyby ,však ich robíme vsetci.

    OdpovědětVymazat
  5. Potešilo ma ,že si otvoril túto tému písať o skúsenostiach,pocitoch.Ja so tiež ten typ, že ma všetko rozčuľovalo a hlavne ľudia "prečo to povedal ...prečo to spravil a len ma to zožieralo a nič z toho.Sústreďujem sa na prítomnosť.Moje cvičenie večer :)počúvam ticho a naplňam telo bielym svetlom.Raz som mala pocity ako popisuje Eckhart.

    OdpovědětVymazat
  6. Jen dovol věcem být. To je vše, co je třeba. Je to takové, jaké to je - to je ideál.
    A teď jak to mám já - ÚPLNĚ STEJNĚ JAKO TY! (Včetně těch podivných výrazů v obličeji, jak tu někdo píše) :-)
    Ale jak tu čtu ty příspěvky, myslím, že se všichni zlepšujeme. Už jen tím, že nám to docvaklo. 10% přítomnosti proti 90% zírání už je úspěch, abych parfrázoval mistra. ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Před 5ti měsíci jsem potkal "anděla". Tento "anděl" mi byl průvodcem duchovním procitnutím. Začlo to, že jsem srovnal život jaký žiju a možnost žít jinak. Pomohlo mi hodně toltécké proroctví o "konci" světa, spíš o přechodu do páté dimenze. Začal jsem číst literaturu, čtyři dohody - (tato kniha mi pomohla odpustit sobě, za dva dny i všem ostatním), Gándhí, jak člověk atd ... nicméně největší kniha, je kniha "moc přítomného okamžiku". Díky tomu co v té knize napsal úžasný člověk Eckhart Tolle, jsem pochopil, že vše co se děje, má svůj původ, že situace, která tě navštíví, je univerzální, je však na tobě, jak tuto situaci přijmeš, že jsi "pánem" (bohem, universem, prostě tím nejvyšším) jen a jen ty, a to, co děláš, nebo neděláš, můžeš ovlivnit jen ty. A nejkrásnější z toho všeho je to, že dnes je dnes a nic jiného není. Tak to je. Dnes teď píšu tyto řádky a žiju s mým "andělem" Vážení a drazí přátelé, miluju život, miluju přítomný okamžik, protože mi dává obrovskou svobodu. Veškeré rozhodnutí dělám jen já, nikdo jiný. Už jsem o sobě slyšel, že jsem blázen, ano, jsem blázen, a proč ne? Všechny vás miluju! Tak to je.

    OdpovědětVymazat
  8. V jedné knize Neala Donalda Walsche: Hovory s Bohem se píše, že jsme planeta náměsíčníků a je to pravda. Stačí se projít městem, jít po ulici a když se budete dívat lidem do očí, tak uvidíte, že velká většína z nich má nepřítomný pohled, jednoduše spí. Jsou ponořeni ve svém vlastním světě představ a myšlenek, který poutá všechnu jejich pozornost. Většina lidí přemýšlí jen sami nad sebou a uniká jim to nejdůležítější - Přítomnost. Občas se mi chce nahlas zakřičet: Probuďte se, ale ani to by nepomohlo. Každý se vyvíjí svým vlastním tempem a okamžik probuzení je zcela individuální, z vyššího pohledu dokonale načasovaná záležitost.

    OdpovědětVymazat
  9. Vše co tu čtu a to jsem tu deset minut :-) je až moc pravdivé. I výše zmiňované knihy jsou velmi dobré počtení. Jen nevím jak to všichni zvládáte nenechat se mozkem ovládat a žít opravdu přítomným okamžikem. Jde mi to když na to myslím a nechám se do toho vtáhnout a určitý čas se to daří, ale nedokáži to pořád, přijde okamžik, který je potřeba okamžitě řešit a pak tok myšlenek to pomalu odvede do starých kolejí.
    Blanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se stává určitě všem po většinu času, ale když už se to stává, tak je dobře, když si toho člověk ve chvíli, kdy se to stává dokáže všimnout.

      Vymazat
    2. Dřív jsem se tím taky trápil a říkal jsem si, pořád tam nejsem, zase myslím... a pak mi došlo, že máme dvě mozkové hemisféry... pravou a levou. Levá nám pomáhá myslet a plánovat a ta druhá, pravá, nám pomáhá být a prožívat přítomný okamžik. Tyto dvě hemisféry jsou jako jing a jang, mužský a ženský princip. Buď spolu mohou soupeřit a přetahovat se o to, kdo je lepší, anebo se vzájemně doplňují. Jinými slovy, žijete-li tady a teď, vy sami nejlépe cítíte, kdy je třeba jednat a kdy jen být a pozorovat. Tak to cítím já. Může to tak být a nemusí, ať si z toho každý vezme to, co ho osloví...

      Vymazat
  10. Ráno cestou do práce potkám asi 30lidí, někdy jednou týdně i někoho přítomného.... to vždy potěší...

    OdpovědětVymazat